Login:
Heslo:
 
Reklama: Wifi Analyzer Užitečná aplikace pro Androida

 

 

 

Spící krasavice

Navigace: Balet > Časové osy baletů > Spící krasavice

 Spící krasavice – časová osa příběhu a baletu

14. – 16. století – ve Francii a Katalánsku kolují nejrůznější verze tohoto příběhu

cca 1575 – narodil se Giambattista Battista Basile

12.1. 1628 – narodil se Charles Perrault

1634-36 - Giambattista Battista Basile jako jeden z prvních vydává příběh Spící krasavice v knize Lu Cuna de li conti  (Příběh příběhů)

14.5. 1643 – Ludvík XIV. (Král Slunce) se ve svých 4 letech a osmi měsících ujímá vlády

1661 – Ludvík XIV. zakládá Academie Royale de Danse

1697 - Charles Perrault vydává pohádku La belle au bois dormant (Kráska která spala v lese) v knize pohádek Histoires ou Contes du Temps Passé (Příběhy z dávných časů)

16.-17.5. 1703 – umírá Charles Perrault

1.9. 1715 – umírá Ludvík XIV. a na trůn usedá jeho vnuk Ludvík XV. (bylo mu 5 let)

1774 – končí vláda Ludvíka XV.

4.1. 1785 –narodil se  Jacob Ludwig Carl Grimm

24.2. 1786 – narodil se Wilhelm Carl Grimm

1805 – v Londýně se uskutečnilo divadelní představení Spící krasavice, ve kterém se mluvilo a hrála hudba

1812-22 -  bratři Grimmovi vydávají studii o německých pohádkách Kinder - und Hausmärchen (Dětské a domácí pohádky), jejíž součástí je i jedna z verzí pohádky Spící krasavice – Šípková Růženka.

11.3. 1818 – narodil se Marius Petipa

1825 – v Paříži je zkomponována opera Spící krasavice (autor Carafa)

1829 – v Paříži je uveden balet Spící krasavice – námět Scribe, choreografie Jean Aumer, hudba Hérold

1835 – narodil se Ivan Vševoložský, který spolupracoval s Mariem Petipou na libretu baletu a byl tvůrcem kostýmů

7.5. 1840 – narodil se Petr Ilijič Čajkovský

4.12. 1844 – narodil se Paul Friederich Gerdt, první představitel Prince v Petipově verzi baletu

21.6. 1850 – narodil se Enrico Cecchetti, první představitel Carabosse a Modrého ptáka v Petipově verzi baletu

1857 – narodila se Maria Mariusovna Petipa, dcera Maria Petipy, první představitelka Šeříkové víly

16.12. 1859 – umírá Wilhelm Carl Grimm

1862 – je vydána kniha Peraultových pohádek, kterou ilustroval Gustave Doré. Tyto obrázky byly inspirací pro návrhy kostýmů Ivana Vševoložského pro premiérové představení baletu Spící krasavice v roce 1890

20.9. 1863 – umírá Jacob Ludwig Carl Grimm

1863 – Turgeněv překládá Persultovy pohádky do ruštiny

1867 – v Miláně se narodila Carlotta Brianza, první představitelka Aurory v Petipově verzi baletu

15.9. 1876 – narodil se Nicholas Grigorievič Sergejev, který zapsal původní verzi baletu Spící krasavice, díky čemuž mohl být později tento balet zrekonstruován.

1881 – Alexander III. se stává ruským carem

1881 – Ivan Vševoložský je jmenován ředitelem Imperiálských divadel v Rusku. Tuto funkci zastává do roku

             1889.

1886 - Ludwig Minkus odchází z funkce baletního skladatele. Vševoložský tento post již neobnovuje a dává tak prostor takovým skladatelům, jako je třeba Čajkovský.

Květen 1888 – Ivan Vševoložský píše Čajkovskému, ve kterém navrhuje zpracovat téma Spící krasavice jako balet. Zároveň se stává libretistou.

2. leden 1890 – generální zkoušku Spící krasavice navštívil car se svým dvorem. Návštěva se však nesla v poněkud chladném duchu.

16. leden 1890 – premiéra baletu Spící krasavice v Petipově choreografii, Mariinské divadlo v Petrohradě, dekorace M.I. Bočarov, kostýmy Vševoložský, dirigent R.E. Drigo, Aurora - Charlotta Brianza, Deziré – P.A. Gerdt, Šeříková víla M.M. Petipa

 

6.11. 1893 – umírá Čajkovský

1894 – konec vlády cara Alexandra III., na trůn nastupuje Mikuláš II.

1896 -  Giorgio Ssavocco uvádí kompletní Spící krasavici v La Scale v Miláně, Auroru tančí Carlotta Brianza

17.1.1899 – Velké divadlo v Moskvě, choreografická úprava podle Petipy A.A. Gorskij, výtvarníci A.F. Gelcer a K.F. Valc, dirigent A.F. Arende, Aurora – L.A. Roslavleva, Desiré – I.N. Chljustin, Šeříková víla – M.I. Gračevskaja, Carabosse – V.F. Gelcer

 

1904 – Nikolaj Sergejev se stává režisérem Mariinského divadla, kde působí do roku 1917 a v mnoha reprízách uvádí balet  Spící krasavice.

1909 – umírá Ivan Vševoložský

14.7. 1910 – umírá Marius Petipa

1914 – Spící krasavice je obnovena v Moskvě

1916 – soubor Anny Pavlovové tančí zkrácenou verzi (o délce 48 minut) Spící krasavice v New Yorku

11.8. 1917 – umírá Paul Friederich Gerdt

2.11. 1921 – Ballet Russes Sergeje Ďagileva uvádí Spící krasavici v divadle Alhambra v Londýně. V tomto okamžiku byl kompletní balet Spící krasavice poprvé uveden na Západě.

1922 – Sergej Ďagilev ukončil po 105. Reprízách uvádění baletu Spící krasavice. Důvodem byly příliš vysoké náklady na produkci tohoto baletu.

18.5. 1922 – Sergej Ďagilev představuje zkrácenou verzi Spící krasavice pod názvem Le Mariage de la Belle au Bois Dormant (Svatba Aurory) v Paříži. Jedná se o uvedení posledního dějství baletu.

8.10.1922 – Divadlo opery a baletu v Petrohradě, choreografie podle Petipy F.V. Lopuchov, výtvarník K.A. Korovin,P.J. Ovčinnikov a V.S. Jakovlev, dirigent V.A. Dranišnikov, Aurora – E.P. Gerdt, Desiré – M.A. Dudko, Šeříková víla – M.J. Pilcova, Carabosse – A.I. Čekrygin

 

30.6. 1923 – Sergej Ďagilev uvádí divertissement z baletu Spící krasavice v Zrcadlovém sále ve Versailleském paláci v Paříži. Opět se jednalo o ukázky z posledního dějství – Svatba Aurory.

24.5.1924 – Velké divadlo v Moskvě, choreografická úprava podle Petipy V.D. Tichomirov, výtvarník A.F. Gelcer, dirigent J.F. Fajer, Aurora – E.V. Gelcer, Desiré – V.D. Tichomirov, Šeříková víla – M.V. Vasiljeva, Carabosse – V.I. Rjabcev

1924 – Praha-Národní divadlo, choreografie R. Remislavský

 

1924 – Záhřeb (Jugoslávie), choreografie V.D Tichomirov

 

1928 – Sofie (Bulharsko), choreografie M. Froman

 

13.11. 1928 – umírá Enrico Cecchetti – první Carabosse a Modrý pták v Petipově verzi baletu

1930 – v Paříži umírá Carlotta Brianza – první Aurora v Petipově verzi baletu

1930 – umírá první  představitelka Šeříkové víly v Petipově verzi baletu Maria Mariusovna Petipa

1930 – Spící krasavici uvedl v Londýně The Vic-Wells (nyní Royal) Ballet pod vedením Ninette de Valois

1934 -  Spící krasavici uvádí v Berlíně Rudolf Laban na hudbu Johanna Strausse

1935 – Charkov(Rusko), choreografie K.J. Golejzovský

 

20.3.1936 Velké divadlo v Moskvě, choreografie A.M. Messerer a A.I. Čekrygin, režisér B.A. Mordvinov, výtvarník I.M. Rabinovič, dirigent J.F. Fajer, Aurora – M.T. Semjonova, Desiré – V.D. Golubin, Šeříková víla – G.P. Petrova, Carabosse – G.A. Lerche

 

1936 – Mordkin uvádí Spící krasavici ve Spojených státech

12.2. 1937 - Catherine Littlefield uvádí svou vlastní, nově choreografovanou verzi baletu Spící krasavice se souborem Philadelphia Ballet.

29.-30.7. 1937 – Catherine Littlefield představuje svou verzi baletu Spící krasavice v Philadelphii

1937 – Kyjev (Ukrajina), choreografie G.A. Berjozova

 

1937 – Belgie « La Monnaie » , choreografie M. Kačarovskij

 

2.2. 1939 – na základě Segejevových zápisů se obnovují dvě dějství původní verze Spící krasavice v nastudování Vic-Wells Ballet (později přejmenován na Sadler's Wells Ballet). Roli Aurory tančila Margot Fonteyn.

1941 – Saratov, choreografie K.I. Salnikova

 

1941 – American Ballet Theatre v New Yorku, choreografie A.Dolin

 

20.2. 1946 - Sadler's Wells Ballet uvádí v Covent Garden v Londýně úplnou verzi Spící krasavice podle Sergejevových zápisů. Bylo to první představení v Covent Garden po skončení druhé světové války, choreografie Sergejev, Frederick Ashton a N. Valois

1948 – uvádí Spící krasavici pod názvem Šípková Růženka v Národním divadle v Praze Saša Machov – toto představení mělo 196 repríz v jedenácti sezónách

1948 – Riga, choreografie E.A. Tangieva-Birzniek

 

1948 – Sergej Lifar uvádí v pařížské Opeře jednoaktovou verzi Spící krasavice

 

9.10.  1949 - Sadler's Wells Ballet poprvé uvádí klasickou verzi Spící krasavice ve Spojených státech - a to v Metropolitní Opeře v New Yorku. V tomto představení se také americké obecenstvo poprvé setkalo s Margot Fonteyn, představitelkou Aurory.

1949 – Milánská La Scala (Itálie), choreografie M. Valman

 

1949 – Dánský královský balet uvedl Spící krasaici jako jednoaktový balet

 

1949 – Berlín (Německo), choreografie T. Gzovskaja

 

1950 – Kyjev(Ukrajina), choreografie F.V. Lopuchov

 

1951 - Alfredo Bortoluzzi uvádí se svým souborem komorní verzi baletu Spící krasavice v Essenu

23.6. 1951 – umírá Nicholas Grigorijevič Sergejev

25.3. 1952 – Kirovovo divadlo v Leningradě (Mariinský, Petrohrad), choreografie podle Petipy K.M. Sergejev, výtvarník S.B. Virsaladze, dirigent B.E. Chajkin, Aurora N.M. Dudinská, Desiré – K.M. Sergejev, Šeříková víla – A.J. Šelest, Carabosse – B.V. Šavrov

9.4. 1952 – balet Velkého divadla v Moskvě uvádí Spící krasavici v choreografii Asafa Messerera a Michaila Gaboviče, , scéna M. Obolenskij, kostýmy L.N. Silič, dirigent J.F. Fajer, Aurora – O.V. Lepešinská, Desiré – V.A. Preobraženskij, Šeříková víla – L.K. Čerkasova, Carabosse – E.S. Banke

 

1952 – Novosibirsk (Rusko), choreografie V.I. Vajnonen

 

1952 – Sverdlovsk (Rusko), choreografie M.L. Satunovskij

 

1952 – Lvov (Ukrajina), choreografie N.I. Tregubov

 

1952 – Brno, choreografie Ivo Váňa Psota

 

1953 – Perm (Rusko), choreografie J.P. Kovaljov

 

1953 – Gorkij (Rusko), choreografie G.I. Jazvinskij

 

1954 – Minsk (Bělorusko), choreografie K.A. Muller

 

1954 – Alma-Ata (Kazachstán), chorografie J.P. Kovaljov

 

1954 – Doněck (Ukrajina), choreografie M.D. Cejtlin

 

1955 – Baku (Azerbajdžán), choreografie G.G. Almaszade

 

1955 – Vilnijus (Litva), choreografie V.V. Grivickas, M.F. Moisejev a K.I. Salnikova

 

1955 – Kujbyšev (Rusko), choreografie N.V. Danilova

 

1956 – Frunze (Kirgizstán), choreografie V.K. Litviněnko

 

1956 – Poznaň (Polsko), choreografie E. Gogul

 

1957 – Stuttgart (Německo), choreografie N. Berjozov

 

1957 - Ninette de Valois nastudovala balet Spící krasavice s Královským dánským baletem

1959 – televizní stanice BBC produkuje filmovou verzi Spící krasavice v provedení Londýnského královského baletu (The Royal Ballet)

1959 – Tbilisi (Gruzie), choreografie V.M. Čabukiani

 

1959 – Kazaň (Rusko), choreografie K.F. Bojarskij

 

1959 – Sofie (Bulharsko), choreografie F.I. Balabina

 

1960 -  Nižinská a Helpman nastudovávají Spící krasavici s Grand Ballet du Marquis de Cuevas

10.6. 1960 – The Royal Ballet obnovuje Spící krasavici v choreografické úpravě Fredericka Ashtona

22.9. 1961 – Spící krasavice podle Sergejeva je poprvé uvedena v Americe – tančil baletní soubor Kirovova divadla

1961 – Čeljabinsk (Rusko), choreografie O.M. Dadiškiliani

 

1962 – Saratov (Rusko), choreografie V.T. Adavšeskij

 

1962 – Tallin (Estonsko), choreografie V.Ch. Pjari

 

7.12. 1963 – balet Velkého divadla v Moskvě premiérově uvádí Spící krasavici v choreografii Jurije Grigoroviče (podle Petipy), výtvarník S.B. Virsaladze, dirigent B.E. Chajkin, Aurora – M.M. Plisecká, Desire – N.B. fadějčev, Šeříková víla – R.K. Karelskaja, Carabosse – E.A. Cholina

1963 – Drážďany (Německo), choreografie T. Schilling

 

1963 – Vídeň (Rakousko), choreografie V. Orlikovskij

 

1965 – Lvov (Ukrajina), choreografie M.S. Zaslavskij

 

1965 – Kišiněv (Moldavsko), choreografie S.M. Tulubjeva

 

1965 – Mnichov (Německo), choroegrafie Ch. Rozen

 

1965 – balet Kirovova divadla uvádí filmovou verzi Spící krasavice podle Sergejevových zápisků

1966 – Rudolf Nurejev uvádí Spící krasavici v La Scale v Miláně

1966 – Sverdlovsk (Rusko), choreografie S.M. Tulubjeva

 

1967 – Novosibirsk (Rusko), choreografie K.M. Sergejev

 

1967 – London Festival Ballet, choreografie B. Stevenson

 

1967 – Praha- Národní divadlo, choreografie I. Blažek

 

1967 – Budapešť (Maďarsko), choreografie P.A. Gusev

 

1967 - Kenneth MacMillan uvádí Spící krasavici v Berlíně

1967 - Peter Wright uvádí „intimní verzi“ Spící krasavice v Kolíně nad Rýnem

1968 - Peter Wright uvedl Spící krasavici s Royal Ballet v Londýně

1968 – Maurice Bèjart uvádí se svým Baletem 20. století Ni flours, ni couronnes – balet inspirovaný Petipovou Spící krasavicí

1968 – Perm (Rusko), choreografie N.S. Markarjanc

 

1968 – Vilnijus (Litva), choreografie E. Tann

 

1968 – Argentina, divadlo Colon, choreografie George Carter

 

1968 – Londýnský královský balet

 

1969 – Frunze (Kirgizstán), choreografie J.J. Družinin

 

1969 – Tallin (Estonsko), choreografie M.O. Murdmaa

 

1969 – Tokio (Japonsko), choreografie Ch. Kitachara

 

1970 – Minsk (Bělorusko), choreografie N.A. Fjodorova

 

1970 – Kujbyšev (Rusko), choreografie E. Tann

 

1971 – Oděsa (Ukrajina), choreografie I.A. Černyšjov

 

1.10. 1971 - Ben Stevenson nastudoval Spící krasavici s National Ballet of Washington, který udel v Pittsburghu

1.9. 1972 – Rudolf Nurejev nastudoval balet Spící krasavice s National Ballet of Canada

1972 – Alma-Ata (Kazachstán), choreografie J.J. Družinin

 

1972 – Doněck (Ukrajina), choreografie S.M. Tulubjeva

 

1972 – Ufa (Rusko), choreografie B.M. Bruskin

 

1972 – Sofie (Bulharsko), choreografie P. Rajčev

 

1972 – National Ballet (USA), choreografie B. Stevenson

 

1972 – Helsinky (Finsko), choreografie N. Berjozov

 

1972 – Ankara (Turecko), choreografie G. Gilgaš

 

1973 - Robert Helpmann uvádí Spící krasavici na Australském kontinentu se souborem Australian Ballet

1973 – Spící krasavice v úpravě Rudolfa Nurejeva je uvedena v New Yorku

15.3. 1973 - Kenneth MacMillan uvádí s Royal Ballet v Londýně novou verzi baletu Spící krasavice

31.5.1973 – Velké divadlo v Moskvě, choreografie J.N. Grigorovič (podle Petipy), výtvarník S.B. Virsaladze, Aurora – E.S. Maximova, Desiré – V.V. Vasiljev, Šeříková víla – M.K. Leonova, Carabosse – V.A. Levašov

 

1973 – Gorkij (Rusko), choreografie J.J. Družinin

 

1975 – Rudolf Nurejev vytváří novou verzi Spící krasavice pro London Festival Ballet

1975 – Dušanbe (Tádžikistán), choreografie V. Pjari

 

1977-78 - Dame Ninette de Valois vytváří novou verzi baletu pro Royal Ballet v Londýně

1978 – uvádí svou verzi baletu Spící krasavice John Neumeier, tančí Hamburg Ballet

1979 – Charkov (Rusko), choreografie K.M. Sergejev a N.M. Dudinská

 

1981 - George Balanchine choreografuje a uvádí svou verzi Girlandového valčíku ze Spící krasavice, tančí New York City Ballet na Čajkovského festivalu

1983 – balet Kirovova divadla natáčí Spící krasavici jako film

1984 - Maina Gielgud nastudovává balet Spící krasavice s Australian Ballet

1991 – New York City Ballet uvádí Spící krasavici, kterou podle Maria Petitpy choreografoval Peter Martins. Ten rovněž použil choreografii George Balanchina – Girlandový valčík.

1996 – vytváří zcela novou choreografii Spící krasavice Mats Ek pro Státní operu v Hamburku. Zde zvlá víla píchne Auroře drogy a princ jí zachrání tak, že vílu zastřelí. Představení vyvolalo vlnu nadšení, ale i nevoli u obecenstva, které preferuje tradiční pojetí.

 

Spící,ABT,foto Gene Schiavone.jpgspící-Moscow City Ballet.jpgSpící krasavice.jpgSpící, 1961.jpg
© balet.netstranky.cz - vytvořte si také své webové stránky zdarma, reklama PC fórum
počítadlo toplist