Libor Vaculík - 10. 3. 1957, Praha
Absolvoval taneční oddělení Konzervatoře Praha v roce 1977 (žák Zdeňka Doležala) a nastoupil do baletního souboru SND v Bratislavě, kde působil do roku 1991 jako sólista. Ještě jako posluchač Konzervatoře byl úspěšný v domácích baletních soutěžích (1975 a 1977, II. cena). Bronzové medaile na soutěžích ve Varně (Bulharsko) a Jacksonu (USA) v roce 1978 a v Osace (Japonsko,1980) ho jako interpreta učinily mezinárodně známým a byl zván k hostování v zahraničních souborech (San Antonio Ballet Company v USA, Ballet Théâtre de Nancy ve Francii, Stadttheater Bonn v Německu aj.). V Bratislavě vytvořil přes 30 rolí velkého žánrového rozpětí. Již v prvním roce jeho tamního působení nastudoval Romea (Romeo a Julie), Vronského (Anna Karenina) a Colase (Marná opatrnost). Další léta mu přinesla klíčové role klasického baletního repertoáru, jako byl Albert v Giselle, Princ v Labutím jezeře a v Louskáčkovi. Všestrannost jeho interpretačních dispozic odkryly dále postavy se složitějšími psychologickou kresbou jako Petruška ve stejnojmenném baletu Stravinského, Jago v Othellovi nebo Don José v Carmen. Vaculík patřil mezi nejlepší taneční interprety své generace, jeho jevištní výkony byly velmi umělecky působivé, plné osobního charismatu a velkého vnitřního nasazení. Svou kariéru sólisty baletu ukončil v roce 1991, aby se mohl naplno věnovat choreografii, k čemuž se připravil předchozím studiem na VŠMU v Bratislavě (1987-91) a tvůrčí činností v souboru Balet Bratislava, v jehož čele stál v letech 1985-90. Stal se choreografem Nové scény v Bratislavě (1991-94) a choreografem ND v Praze (1994-99). V letech 1998-2000 byl uměleckým šéfem Pražského komorního baletu. Libor Vaculík se stal jedním z nejvyhledávanějších českých choreografů. Svá díla premiéroval i v cizině (např. v maďarském Győru). Jeho tvorba je až neuvěřitelně členitá a bohatá (přes 60 titulů): od celovečerních baletů přes komornější choreografie až po velké množství tanců v muzikálech a operách. Často spolupracoval s režisérem Josefem Bednárikem. Ve svých celovečerních dílech se často inspiroval osudy slavných osobností (Čajkovskij, Isadora Duncan v ND Praha, Edith - Vrabčák z předměstí v Plzni, Marie Stuartovna, Ivan Hrozný v Brně aj.) a také filmovými předlohami (Někdo to rád..., Psycho v ND Praha). Ve svých choreografiích často odkrývá různé aspekty lidských vztahů, mnohdy až naturalisticky zobrazuje jejich kontroverznost až patologičnost (např. Don Juan v PKB, 2001). Velké intenzity uměleckého sdělení dosahuje zejména při komornějším počtu interpretů. Vytvořil sérii choreografií na hudbu Gustava Mahlera (Moře plné slz, Chlapec a smrt, Rozloučení). V poslední době zaznamenaly úspěch i jeho nedějové taneční interpretace známých hudebních děl (choreografie Slovanské dvojzpěvy na hudbu Antonína Dvořáka, Tance na Brahmse v PKB). Věnoval se také tvorbě pro děti (Sněhurka a sedm závodníků v SND Bratislava, Mauglí v ND Praha, Pojďte s námi do pohádky v PKB).
(zdroj: http://www.musicologica.cz/slovnik/)