Pohádka o kachničce Kamilce
© Pavla Kymplová
Na břehu řeky, přímo pod mostem, který vedl k městskému divadlu, bydlela kachnička Kamilka. Na první pohled to byla úplně stejná kachnička jako všechny ostatní. Ale opravdu jen na ten první. Kamilka totiž měla velký sen a to kachničky běžně nemívají.
Vždycky, když plavala v řece, dívala se, jak do divadla chodí holčičky s krásnými baletními kostýmy. Nosily bílé baleríny, dlouhé růžové šaty zdobené blýskavými flitry a korálky, vlasy měly učesané do drdolů a vypadaly moc krásně. Kamilka chtěla být také taková. Kamilka snila o tom, že bude baletka.
Mnohokrát vylétla na okenní parapet a dívala se do šaten, kde se děvčátka připravovala na svá vystoupení. To byla nádhera! Všechny kostýmy se třpytily, děvčata si líčila oči a rty, zdobila si vlasy princeznovskými korunkami a když se z malého ampliónu ozvalo: „Připravte se, začínáme!“ s chichotáním vycupitala z šaten ven.
To pak Kamilka koukala do prázdné šatny a představovala si, co se děje na jevišti. Pravda, balet ještě ve skutečnosti neviděla, vždyť kachny do divadla nechodí, ale její fantazie byla plná pohybů a kroků a skoků, které viděla, když se malé baletky rozcvičovaly.
Jednou, bylo to na jaře a sluníčko hřálo, zůstalo okýnko do šatny pootevřené. Kamilka zahořela touhou podívat se dovnitř. Opatrně zobákem okno otevřela a slétla na podlahu. Jak krásně to tu vonělo. To jak si baletky lakovaly vlasy a stříkaly na sebe zlaté třpytky a na tváře si nanášely růž.
Kamilka se opatrně vykolébala na chodbu. Všude byla přichystána děvčátka, která postávala tu v rohu, tu u opony a uprostřed toho všeho rozzářené jeviště, na kterém se tančilo. Kačenka Kamilka poprvé uviděla balet. Byla tak nadšená, že radostí začala kejhat.
„Co je to za rámus?“ zvolal kdosi.
„Je tu kachna!“ začala volat děvčátka. „Je tu kachna! Chyťte jí!“
No to byla mela. Najednou všichni začali Kamilku honit. Kamilka nejdřív utíkala, co jí krátké nožičky stačily, pak ale zamávala křídly a vzlétla. A protože v zákulisí nebylo moc místa, vylétla na jeviště. Právě se tam odehrávala scéna z Labutího jezera.
Obecenstvo začalo nadšeně tleskat v domnění, že přelet kachničky nad celou labutí scénou byl předem připravený. No co vám mám povídat. Úspěch představení byl ohromný a Kamilka se šla na závěr i uklonit.
Od té doby může kachnička Kamilka chodit do divadla hlavním vchodem a v první lóži – hned u jeviště – má čestné místo, odkud se dívá na baletní představení. A když občas choreograf potřebuje, aby se prolétla nad jevištěm, tak to s radostí udělá. Vždyť se z ní stala skutečná baletka.
