2000
23.-30.1. proběhl 28. ročník PRIX DE LAUSANNE, kterého se zúčastnilo 160 kandidátů ze 30. zemí. V rámci galavečera vystoupili Julio Bocca, Angel Corella, Vladimir Malachov či Nina Ananišvili. Gala skončilo premiérou Variací na Haydnovo téma v choreografii Twily Tharp.
8.5. oslavil soubor AMERICAN BALLET THEATRE v Metropolitní opeře v New Yorku šedesáté výročí svého vzniku. V rámci galavečera vystoupili Julio Bocca, Angel Corella, Vladimír Malachov či Nina Ananišvili. Gala bylo zakončeno premiérou Variací na Haydnovu hudbu v choreografii Twyly Tharp.
20.-21.5. proběhl 14. ročník mezinárodní soutěže pro mladé choreografy v Hannoveru.
5.-26.6. se v Lincoln Centre New Yorku uskutečnila mezinárodní baletní soutěž, předsedkyní poroty byla dlouholetá hvězda American Ballet Theatre Cynthia Gregory.
2006
7.12. se v Monaku udělovaly již po šesté CENY NIŽINSKÉHO. Za celoživotní choreografické dílo byli vyznamenáni šéf Hamburger Ballet John Neumeier a americká choreografka Trisha Brown. Jako výrazný choreograf zaujal Marco Goecke, současný hlavní choreograf Stuttgarter Ballet. Ceny pro nejlepší tanečníky získali Gil Roman, dlouholetý člen souboru Maurice Béjarta a švédská balerína Ana Laguna, známá např. jako Giselle z kontroverzního baletu Matse Eka.
Proběhla II. Mezinárodní baletní soutěže Brno.
Grand Prix pro absolutního vítěze II. Mezinárodní baletní soutěže Brno 2006
Elena Karpuhina - State Ballet School Gdansk (Poland)
2007
1.1. zemřela VĚRA VÁGNEROVÁ, někdejší primabalerína Národního divadla v Brně a držitelka ceny Thálie za celoživotní mistrovství. Vágnerová byla členkou baletního souboru první brněnské scény dlouhých 62 let, v posledních desetiletích jako pedagožka. Učila se v baletní škole u I.V. Psoty a od roku 1940 byla angažována ve zdejším baletním souboru. Tanečnice zůstala věrná Brnu i po druhé světové válce, přestože měla nabídky z pražské první scény. Na prknech moravské metropole Vágnerová účinkovala ve všech baletech od druhé poloviny 40. až do počátku 60. let. V letech 1950 až 1984 kromě angažmá ještě vyučovala na brněnské konzervatoři klasický balet a jako pedagožka působila až do roku 2002 i v divadle. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru baletu obdržela v roce 2005.(narozena 1927)
26.1. zemřel americký choreograf GLEN TETLEY. Jak napsal americký list New York Times, Tetley byl ale mnohem známější ve „Starém světě“, v Evropě, než v Americe (kde tvořil choreografie např. pro American Ballet Theater, Dance Theater of Harlem, Houston Ballet anebo National Ballet of Canada).
Vlastním jménem Glenford Andrew Tetley Jr., narodil se 3. února 1926 v Cleevelandu a dětství prožil na předměstí Pittsburghu. Příběh svého mládí promítl do choreografie „Pierrot Lunaire" (1962), která byla jeho prvním velkým úspěchem. Vystřídal několik škol, zkoušel studovat medicínu, nějaký čas byl i u námořnictva a po roce 48 studoval balet v New Yorku, mimo jiné u Marthy Graham nebo v Balanchinově škole. V roce 1956 se stal jedním ze zakládajících členů Joffrey Ballet, tančil ve skupině Jeroma Robbinse a v letech 1962-1969 měl vlastní baletní skupinu Glen Tetley Danca Company, kterou musel rozpustit z finančních důvodů. Potom na dlouhý čas přesídlil do Evropy, ale nikde nezapustil kořeny natrvalo. Po příchodu sem pracoval např. v Netherlands Dance Theater, jako choreograf po boku van Manena, dva roky také jako umělecký ředitel.
V letech 1974-1976 vedl baletní soubor ve Stuttgartu, který převzal po předčasně zasnulém Johnu Crankovi. Do Stuttgartu přišel ještě na jeho pozvání. K baletům, pocházejících z tohoto období, které ho nejvíc proslavily, patří „Le Sacre du Printemps" a „Daphnis a Chloe" anebo „Voluntaries", choreografie, která byla vlastně elegií na smrt Cranka. Úplně první byla ve Stuttgartu uvedena už v roce 1973 jeho choreografie „Mythical Hunters", a bylo to vlastně poprvé, kdy se soubor setkal se skutečně moderním – či současným – tancem.
Do jeho choreografií se propisovalo vše, klasický balet, který obdivoval, současný tanec, i muzikál (než odešel z Ameriky, pracoval i na Broadwayi), a hudební inspiraci nehledal v minulosti, ale ve tvorbě skladatelů 20. století. Tetleyho posledním dílem bylo „Lux in Tenebris", choreografie pro Houston Ballet v roce 1999.
České publikum zná Tetleyho choreografii Sphinx na hudbu Bohuslava Martinů, kterou uvádělo Národní divadlo v komponovaném večeru Amerikana II (sezóna 2001/02), tehdy také autor přijel sám svůj kus se souborem nastudovat.
Ačkoli Tetleyho působení ve Stuttgartu nebylo dlouhé a odešel více méně pro neshody se souborem, v následujících dekádách se do Stuttgartu vracel. Naposledy minulý rok, kdy stuttgartský balet uvedl k jeho osmdesátinám komponovaný večer z jeho choreografií. Tehdy také prohlásil: „Mám vždy radost, když mohu přijet do Stuttgartu, protože tu zůstal kus mého srdce. Člověk má vzpomínat jen na to hezké."
Drážďanský Semper Ballett uvádí na počest Glena Tetleyho 7. února 2007 jeho balet „Voluntaries", hlavní roli bude tančit Jiří Bubeníček.
22.1.-30.2. proběhla v Café galerii Černá Labuť malá výstava fotografií Darii Klimentové, fotografky a primabaleríny Anglického národního baletu, a akademického malíře Jana Kunovského. Vernisáž, která se konala 20. ledna, zahájily tanečním happeningem čtyři baletky Národního divadla: Tereza Podařilová, Nikola Márová, Pavla Hrubešová a Marta Drastíková. Choreografii vytvořila Tereza Podařilová
29.1. zemřel ve věku 75 let dlouholetý přední sólista baletu Národního divadla v Praze JAROMÍR PETŘÍK.
únor - proběhl 35. ročník. mezinárodní taneční soutěže Prix de Lausanne. Vítězkou se stala jihokorejská tanečnice Sae-eun Park. Druhou cenu a Cenu publika získala Japonka Mai Kono, třetí cena šla znovu do Jižní Koreje, pro tanečnici Chaelee Kim. Zbývající tři udělovaná ocenění si odnesli Angličané, James Hay a Delia Mathews, a Portugalec Termo Moreira. Cenu za současnou interpretaci získal Japonec Charles-Louis Yoshiyama.
Soutěže se zúčastnilo mladých 42 tanečnic a 19 tanečníků ve věku 15 -18 let, do finále postoupilo 12 a 7. Účastníci se sešli z 26 zemí, paradoxně ale mezi nimi nebylo zastoupeno Švýcarsko, kde se soutěž koná.
únor - Zuzana Zahradníková jmenovaná sólistkou Bayerisches Staatsballett München
Při příležitosti premiéry Korzára v Bayerisches Staatsballett München povýšil šéf baletu Ivan Liška řadu tanečníků ve svém souboru. Mezi jinými také českou tanečnici Zuzanu Zahradníkovou, která postoupila na sólistku.
Narodila se v Olomouci a studovala pražskou konzervatoř. Za studií tančila menší sólivé role v Louskáčkovi a Marné opatrnosti. Účastnila se finále baletních soutěží ve Vídni a Budapešti. V roce 1999 odešla jako elévka do Mnichova k Ivanu Liškovi. V Korzárovi tančí jednu z odalisek.
19.2. Zemřela CELIA FRANCA, tanečnice a choreografka britského původu, která v roce 1951 založila v Torontu soubor National Ballet of Canada. V letch 1951-74 byla jeho ředitelkou.
Narodila se v roce 1921 v Londýně, studovala na školách Guildhall School of Music and Drama a Royal Academy of Dance. V patnácti letech se vydala na profesionální dráhu, nejprve v souboru Ballet Rambert, později Sadler´s Welles Ballet, což byl předchůdce dnešního Royal Ballet. V roce 1948 přešla k Metropolitnímu baletu, kde vytvořila také několik televizních baletů pro BBC. V roce 1951 odešla do Kanady, kde byla sháňka po někom, kdo by dovedl vytvořit klasický baletní soubor. Podařilo se jí vybudovat kvalitní a světoznámý soubor, který dnes spolu s Grand Ballets Canadiens tvoří páteř tanečního umění v Kanadě, sama pro něj vytvořila řadu choreografií. Když po více než dvaceti letech opustila místo ředitelky, pracovala na řadě světových scéna jako baletní mistr a často usedala v porotách. Byla prý proslulá jako přísná učitelka s vysokými nároky.
10. - 11. 3. 2007 se konal ve Valenciennes 27. ročník mezinárodní baletní soutěže v klasickém tanci. Porotě předsedal danseur étoile Pařížské opery José Martinez.
15.–18.3. se ve Stuttgartu uskutečnil 11. ročník mezinárodní Solo-Tanz-Theater Festival. Je určen současnému tanci v podání sólových výkonů mladých tanečníků z celého světa. Do soutěže se přihlásilo na 200 účastníků, ze kterých se osm protančilo do finále.
V porotě zasedali Alberto Magno, umělecký ředitel festivalu „Festival da Fábrica“, Sonia Santiago-Brückner, někdejší první sólista Stuttgarter Ballett, choreografka Birgit Scherzer, ředitelka baletu Landestheater Innsbruck, Lára Stefánsdóttir, der umělecká ředitelka The Dance Theatre/ Pars pro toto Island a Samuel Wuersten, umělecký ředitel Rotterdamse Dansacademie a festivalu „Holland Dance Festival“.
Za choreografii byli oceněni:
1. cena: Ryan Lawrence s „Emotion Tabled", hudba: Arvo Pärt
2. cena: Maura Morales s „Die Hypochonder“, hudba: Gabriel Fauré aj.
3. cena: Katarzyna Sitarz s „When the last candle is blown out“, hudba: indiánská hudba a motivy
Ceny za nejlepší taneční výkon:
1. cena: Golan Yosef v „Impulses“, chor.: Golan Yosef, hudba: Fréderique Duru, Golan Yosef
2. cena: Pauline De Laet v „Future qui reste“, chor.: Pauline De Laet, hudba: Philip Glass
3. cena: Katarzyna Sitarz v „When the last candle is blown out“, chor: Katarzyna Sitarz, hudba: indiánská hudba a motivy
Cenu publika si odnesla Pauline De Laet („Future qui reste“).
1.-5. 4. proběhnulve Vídni 6.ročník Mezinárodní soutěž v baletu a současném tanci. Organizátorkou soutěže je bývalá tanečnice a pedagožka Evelyn Téri. Soutěží se ve čtyřech kategoriích, jedna je věnovaná amatérským tanečníků, druhá studentům tanečních škol, třetí profesionálním tanečníkům a zvláštní kategorii má současný tanec. Naposledy se soutěž konala v roce 2004, to se jí zúčastnilo 328 tanečníků dvaceti různých národností. Nad závěrečným galapředstavením převzal záštitu Vladimír Malachov.
22.5. byly uděleny Ceny Benois de la Danse 2007. Rozhodla o nich v Moskvě mezinárodní porota, kterou letos řídil Jurij Grigorovič.
Cenu za nejlepší choreografii si odnesl Martin Schläpfer z německého Ballett Meinz za balet Streichquartet.
O cenu pro nejlepší tanečnici se podělily hned dvě: sólistka Pařížské Opery Agnes Letestu, za roli v baletu Les Mirages Sergeje Lifara, a sólistka Velkého divadla v Moskvě Světlana Lukina za roli Marie v Louskáčkovi Jurije Grigoroviče.
Za nejlepší mužský výkon byl oceněn Hervé Moreau sólista Pařížské Opery, a to za roli Armanda v Neumeierově Dámě s kaméliemi.
Za nejlepší scénografii cenu dostal Carlos Gallardo z Buenos Aires za scénu k baletu Bouře (podle stejnojmenné hry W.Shakespeara).
Za celoživotní taneční dráhu byl oceněn Laurent Hilaire, který letos 14. února skončil svou úspěšnou kariéru jako danceur etoil v Pařížské Opeře.
Cena Benois de la Danse se udílí za nejlepší výkony a umělecké počiny v tanci vždy za uplynulý rok. Za patnáct let udílení se ocenění dostalo do třiceti zemí a nominováno bylo na 130 umělců.
8.6. Na vrcholu slávy se jedna z největších primabalerín své generace rozhodla ukončit kariéru. Darcey Busselová odtančila poslední představení na své domovské scéně v Royal Ballet v Londýně v pátek 8. června. Z diváky se rozloučila v baletu Kennetha MacMillana Song of the Earth.
Darcey Bussellová tančila s Royal Ballet dvacet let a sama se ve svých dvaceti letech stala nejmladší tanečnicí s titulem „Principal dancer“. Studovala Royal Ballet School, kam nastoupila relativně pozdě, ve třinácti letech. Už na škole si jejího talentu všiml MacMillan a obsadil ji na školním představení do hlavní role svého baletu Concerto. V tomtéž roce vyhrála prestižní soutěž Prix de Lausanne. První angažmá získala u Sadler´s Wells Royal Ballet. MayMillan ji obsadil do hlavní role nového baletu Princ pagod, který připravoval pro Royal Ballet. Tak se v roce 1988 stala členkou Royal Ballet, už jako sólistka, po roce byla jmenovaná první sólistkou a za několik měsíců primabalerínou. Zatančila snad všechny velké klasické role, ztvárnila řadu rolí v baletech Kennetha MacMillana, také choreografie George Balanchina, Twyly Tharpové, Christophera Wheeldona a dalších.
V roce 1997 se provdala za finančníka Anguse Forbese, se kterým má dvě dcery. Svůj odchod ze souboru ohlásila v roce 2005 a zůstala ještě nějaký čas jako host (guest principal artist).
23.6. zemřel významný ruský taneční pedagog ALEXANDER PROKOFJEV. Působil na Učilišti Velkého divadla v Moskvě, od počátku devadesátých let na taneční akademii Heinz-Bosl Stiftung v Mnichově. Vychoval řadu vynikajících tanečníků, mezi jeho žáky patřili mimo jiné Irek Muchamedov a Andris Liepa. Narodil se 25. června v Omsku a zemřel dva dny před svými 65. narozeninami. Dráhu začal jako tanečník, krátce působil v Novosibirsku, ale skončil předčasně kvůli zraněním. Vystudoval v Moskvě pedagogiku a dvacet let učil při Velkém divadle v Moskvě. Ještě v roce 1989 založil v Sovětském svazu první soukromou baletní skupinu, která úspěšně existovala do roku 1993, kdy odešel na pozvání do Německa. Nejprve pracoval se souborem ve Stuttgartu, od roku 1996 pak až do své smrti učil v Mnichově.
30.8. zemřela někdejší dlouholetá sólistka baletu Divadla J.K.Tyla v Plzni JANA HEYDUKOVÁ, roz. Illeková. Byla žákyní Zdenky Zabylové (1903-1983), v roce 1961 absolvovala pražskou taneční konzervatoř. V letech 1961-67 byla angažovaná v Divadle J.K.Tyla, od 1963 jako sólistka, v letech 1967-69 tančila v Laterně magice a pak až do roku 1984 tančila opět v Plzni. K jejím známým rolím patřila Dobrá víla ve Spící krasavici, Princezna v Pohádce o Honzovi, titulní role v Ptákovi Ohnivákovi, Viktorce, Sněhurce, Giselle, Mášenka v Louskáčkovi nebo Kitty v Anně Karenině. Vedla tréninkové středisko mládeže (sportovní gymnastiky), od roku 1984 učila na LŠU a od 1988 na pěveckém oddělení konzervatoře v Plzni jevištní pohyb.(*20.8.1941)
20.9. byly v rámci premiéry komponovaného tanečního večera Česká baletní symfonie, předány Ceny Komerční banky za nejlepší premiérové výkony sólistů uměleckých souborů baletu, činohry a opery Národního divadla v sezoně 2006 / 2007.
Z baletního souboru cenu získal Michal Štípa za hlavní roli v představení Brel-Vysockij-Kryl (Sólo pro tři). Spolu s ním byli nominováni za tutéž roli Alexandre Katsapov a za roli Tybalta v Romeovi a Julii Jiří Kodym. Všichni baletní umělci se také večer představili publiku na jevišti.
22.10. zemřel tanečník a šéf baletu FRANTIŠEK TICHÝ. Po absolvování Taneční konzervatoře v Praze (1968) přijal na angažmá v baletním souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde v období 1970 – 1990 jako sólista a posléze i jako jeho šéf (1981-1989) ztvárnil dlouhou řadu různorodých tanečních úloh, z nichž k nezapomenutelným patřily zejména Hrabě Alexej Vronskij ve Ščedrinově baletu Anna Karenina, či titulní postava Kašpara Debureaua v moderním baletu Pierot Zdeňka Pololáníka, za něhož získal v roce 1983 Hofbauerovu cenu.
Souběžně tu nastudoval plejádu klasických tanečních rolí (Princ a Merkucio v Prokofjevových baletech Popelka a Romeo a Julie, Colas v Héroldově Marné opatrnosti, Girej v Asafjevově Bachčisarajské fontáně či Franz v Delibesově Coppélii).
Do Českých Budějovic přišel v roce 1992. Jako tanečník a zároveň i jako vynikající mim zde přešel k tzv. charakterním tanečním rolím (ke klíčovým patřily např. Poručík Zuniga ve Ščedrinově baletu Carmen, Sultán Šahrijár v Korsakovově Šeherezádě, Coppélius v Delibesově Coppélii, Generál v baletním večeru složeném ze Straussovy hudby - Vídeňská romance a další). V letech 1993-1996 stál v čele českobudějovického baletního souboru. Jako umělecký šéf, tanečník a baletní mistr tu působil až do chvíle, kdy mu nemoc znemožnila stát na prknech, která znamenají svět (2002).(*1948)
27.11. obdržel Pavel Šmok medaili Státní opery Praha za celoživotní zásluhy o rozvoj českého tanečního umění.
2008
19.2. Zemřela ve věku 66 let legendární ruská tanečnice NATÁLIA BESSMERTNOVA. V roce 1961 nastoupila do baletu Velkého divadla a stala se na tři desetiletí jeho hvězdou. Tančila především velké role klasického repertoáru. Celou kariéru byla v angažmá ve Velkém divadle, od nástupu v roce 1961, kdy debutovala v Chopinových Sylfidách, až po demonstrativní odchod v roce 1995. Tehdy opustila divadlo spolu s manželem, choreografem Jurijem Grigorovičem - spor s managementem také provázela první stávka v dějinách divadla. (nerozena 19. července 1941 v Moskvě)
6.a 7. 5. se v Moskvě předávaly každoroční ceny Benois de la Danse. Laureáty se stali:
Za celoživotní dílo: Fernando Alonso
Za choreografii: Jean-Christophe Maillot
Nejlepší tanečnice: Silvia Azzoni, Tamara Rojo
Nejlepší tanečník: Carlos Acosta, Marcelo Gomez
28.6. zemřela tanečnice IRINA BARANOVA, donedávna poslední žijící členka Ballet Russes. Narodila se v Petrohradě, odkud její rodina po revoluci emigrovala do Paříže, kde se Baranova stala žačkou Olgy Preobraženské. V roce 1932 ji jako dvanáctiletou angažoval G. Balanchine do souboru Les Ballets Russes de Monte Carlo. Byla jednou ze tří „baby ballerinas“ ještě s Tamarou Toumanovou a Taťánou Rjabušinskou (té bylo už 15 let). Později tančila v Ballet Theatre (dnešní American Ballet Theatre) dalších souborech v Americe a kariéru ukončila poměrně mladá, v roce 1946. Účinkovala v dokumentárním filmu Ballets Russes a napsala autobiografii Irina: Ballet Life and Love. Jedna z jejích dcer Victoria Tennant je populární herečkou (Mumie). Na sklonku života se Baranova usadila v Austrálii.
27.7. zemřel slovenský tanečník DUŠAN NEBYLA (narozen 1946,více informací viz tam).
2009
14.2. - čtyři dny před svými 85. narozeninami zemřel tanečník, choreograf, režisér a pedagog LUBOŠ OGOUN. 1945-52 působil v baletu Národního divadla, poté v armádních souborech a v letech 1957-61 vedl balet v Plzni, kde se začal výrazně projevovat jako choreograf. Svou tvorbou je úzce spojen především s Brnem, kde působil v letech 1961-64 a 1968-92 jako choreograf (v 60. letech a 1990 jako šéf baletu). Po celou dobu také spolupracoval jako choreograf s většinou českých a slovenských divadel i s televizí, v níž působil zejména v oblasti hudebních a zábavných pořadů. V letech 1986-90 vyučoval obor choreografie na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě.