ANDERSEN, hudba Oskar Nedbal
1. obraz
Scéna: Osterie někde poblíž Říma, píše se rok 1834. Třicetiletý Andersen a pětašedesátiletý Thorwaldsen jsou sami za krásného večera.
Mladý básník si stýská svému slavnému krajanovi, sochaři Thorwaldsenovi, že v Dánsku zůstává stále nepochopen. Thorwaldsen ho utěšuje. Po jeho odchodu sedí Andersen v hlubokém zamyšlení, ani nepozoruje, že mu na koleno usedl drobný mužíček - Uspavač. Dává pohádkáři čarovné přezůvky, v nichž každý člověk dojde tam, kam patří. Z dálky zaznívá zvonkohra, mlha zahaluje Andersena i Uspavače.
2. obraz - Uspavač
Je po Ježíšku, malý Jenda vyspává ve své dětské postýlce. Pod vánočním stromkem jsou naskládány hračky: voják před strážní budkou, dřevěná pevnost, papírová tanečnice, vlček, míč a skříňka s čertíkem. Opodál porcelánová soška Číňana a klec s živým slavíkem.
Tichounce přichází Uspavač, usedá na pelest postýlky a rozevře svůj pomalovaný deštník: pohádková záře osvětlí pokoj, vánoční stromek zmizí, hračky nabývají lidských rozměrů.
3. obraz – Cínový vojáček a papírová tanečnice
Vojáček oživne, odloží pušku a spěchá k tanečnici, před kterou v zanícení pokleká. Ta ho ale neslyší, vojáček se jí darmo snaží probudit k životu. Když něžně položí loutku na zem, zazáří míč a zvolna se rozkutálí. Vojáček jde za ním k oknu, na kterém visí klec se slavíkem. Vojáček otevře klec, slavík se rázem rozezpívá a to probudí tanečnici k životu. Vojáček se jí radostně dvoří, což s rostoucí nevolí pozoruje Číňan. Když náhle přiskočí k milostnému páru, vylekaný slavík ulétne a z tanečnice se opět stane nehybná loutka, kterou Číňan unáší pryč.
Vojáček hořekuje. V tom u jeho nohou zazáří vlček a vede ho k podivné skříňce, z níž znenadání vyskočí čertík. Vybízí vojáčka, aby vstoupil do kouzelné skříňky. Ta ho totiž zanese kamkoli si bude přát. Vojáček vstoupí do skříňky, čertík za ním přibouchne víko a vše mizí ve tmě.
4. obraz – Čínský císař
Nádherná zahrada v zámku čínského císaře. Celý zámek je z jemného porcelánu. Na trůnu sedí sám čínský císař. Kolem něj se kupí jeho dvořané. Všichni bezradně stojí nad nehybnou loutkou tanečnice a marně se jí snaží oživit. Císařův důvěrník Tsing-Pé přichází s nápadem, aby se to zkusilo s tancem a hudbou. Ale ani to nepomáhá a císař se zlobí. Náhle zazní zpěv slavíka, loutka oživne a dá se do tance. Rozradostněný císař jí k sobě vášnivě přitiskne. V tom okamžiku však slavík umlká a mizí v oblacích. Tanečnice opět znehybní v císařově náruči. Ten ji zlostně pustí na zem, dvořanům rozkáže, aby neprodleně vyrazili hledat slavíka a přinesli jej zpět.
Na pokyn Tsing-Pé komorníci přinášejí velkou zlatou klec, sítě, luky a šípy. Tsing-Pé se v doprovodu dvořanů vydává na cestu za slavíkem.
5. obraz - Rajská zahrada
Rajská zahrada je plná květin a pestrobarevných ptáků, pod stromy spí v květinových záhonech víly. Náhle zafičí vítr a uprostřed zahrady se objeví skříňka, z níž vyskočí vojáček. Skříňka se rozpadne v koberec posetý květy. Vojáček uchváceně naslouchá rajskému zpěvu a přihlíží tanci víl. Když se dotkne rajského stromu, vyjde z něj rajská víla, doprovázená dívkou se zlatou a dívkou se stříbrnou hvězdou na čele. Vojáček před nimi pokleká a prosí je, aby mu vyjevili osud jeho tanečnice. Objeví se obraz Číňana se ztuhlou loutkou v náruči.
Na pokyn víly přilétá slavík. Víla jej políbí a slavík vzlétá, aby vojáčkovi ukázal cestu k jeho milé.
6. obraz - Slavík
Slavík letí divokým pralesem, vojáček jej následuje. Pojednou, sami nepozorováni, uvidí družinu císaře, která marně pátrá po zázračném ptáku. Družina je znavena, naráží na samé překážky, zvířata pralesa jí brání v další cestě.
Číňané se radí, co dál. Tsing-Pé dostane nápad: za kouzelného ptáka se přestrojí kejklíř a bude napodobovat slavíkův zpěv. Kejklíř souhlasí, hledá na své píšťale správnou slavičí melodii. Když se mu to podaří, všichni se radostně roztancují a pak chvatně odcházejí.
Vojáček vystoupí ze svého úkrytu a zoufá nad svým osudem. Pak si ale vzpomene na palmový list, který mu dala rajská víla. Zvedne jej do výše a list se promění v maršálskou hůl a z dálky je slyšet víření bubnů a zvuky polnice.
7. obraz - Cínové vojsko
Otevírá se brána a z pevnosti vychází cínové vojsko i s trubači a bubeníky. Vojáček vede své vojsko za slavíkem, který ukazuje cestu k čínskému císaři.
8. obraz - Vítězství cínového vojáčka
Císař sedí na trůně zadumán a spolu s ním smutní celý dvůr. Tu vejde Tsing-Pé se svým průvodem. Předvádějí císaři "zázračného ptáka" - převlečeného kejklíře. Ten začne hrát, ale loutkou to ani nepohne. Tak poznává císař, že je podveden, strhne kejklíři z hlavy masku a dá podvodníky vsadit do žaláře.
Vtom zazní víření bubnů a hlas polnice, vojáček se svým vojskem se blíží. Nad Ćíňany se objeví zpívající slavík, který opět probouzí tanečnici k životu. Mezi vojáčky a Číňany začne lítý boj. Císař se snaží odvléci tanečnici, ale na schodech se mu postaví do cesty vojáček. Strčí do císaře, ten spadne a rozletí se na kusy. Vojáčci mezi tím přemohli své protivníky a vzdávají radostně hold tanečnici a vojáčkovi.
9. obraz - Andersen
Pohádkový děj skončil, je tu opět dětský pokojík s vánočním stromkem a hračkami pod ním. Ve vedlejším pokoji hraje kdosi nápěv vlašské rybářské písně, jemuž kdysi naslouchali Thorwaldsen a Andersen. Houf dětí obklopuje sedmdesátiletého pohádkáře a loudí na něm další vyprávění. Andersen prosí děti, aby mu zazpívaly starodávnou vánoční píseň a dojatě naslouchá.