KRYSAŘ (hudba Pavel Bořkovec)
1.obraz
Středověké město v noci, jen na radnici svítí jediné okno. Krysař v šatech potulného zpěváka nahlíží do oken. Když zahlédne osvětlené okno, sejme z ramene mandolínu a zahraje. V okně se na chvíli objeví Dívka, dcera Starosty, která zvědavě vyběhne před radnici. Když zahlédne cizince, chce utéct, ale zároveň jí k neznámému cosi přitahuje. Krysař se dívce uklání a po chvíli svými zábavnými kousky Dívčinu ostýchavost rozptýlí. Okouzlí Dívku tak, že se s ním dá do tance.
Tanec přeruší rána za scénou. Z domu vybíhají myšky, každá s jinou kořistí. Rozespalí měšťané je bez úspěchu pronásledují. Dívka se vrací domů a Krysař se baví nezvyklou podívanou. Velká honička končí, měšťané uštváni marným bojem klesají na schody a prahy. Myšky mizí a rozednívá se.
Přicházejí měšťanky a žalostně naříkají nad škodami, které myši způsobily. Všichni jsou pobouřeni a hrnou se k radnici. Starosta se rozzlobených měšťanů bojí a tak, sotva se objevil ve dveřích, hned zase zmizel. Dav se chce za ním rozběhnout, ale do dveří vstoupí Starostova líbezná dcera. Napjatá nálada náhle mizí, když Dívka začne tančit a znázorňovat měšťany, jak honí myši.
Starosta, který vidí, že nebezpečí již pominulo, sestoupí k měšťanům a třepe měšcem zlaťáků. Jakmile lidé zaslechnou cinkot peněz, seběhnou se k Starostovi a jako fascinovaní vztahují ruce k měšci. Starosta zjedná klid a sděluje, že zlaťáky město velkomyslně věnuje tomu, kdo je osvobodí od myší. Ačkoliv starosta slavnostně přísahá, že svému slibu dostojí, nikdo se nehlásí. Rozpaky měšťanů jsou tísnivé a trapné. Starosta doufá, že se někdo přihlásí a tak navíc slibuje zachránci i svou dceru. Sotva to dořekne, objeví se Krysař. Podivné kouzlo, kterému v noci podlehla Starostova dcera, se nyní zmocňuje všech.
Krysař vystoupí na schody radnice, vezme píšťalu a hraje. Odevšad začnou vykukovat myši. Krysař hraje dál a ze všech stran se k němu začínají hrnout myši. Strážníci otevřou bránu a myši v čele s Krysařem odcházejí z města. Měšťané i starosta se dají radostí do tance.
2. obraz
Na scéně je závěs, který znázorňuje plynoucí vosu. Krysař ukazuje myším, že tudy vede cesta do slibovaného ráje. Krysař spustí divokou melodii, při které se myši vrhají do vln.
Mezitím dává starosta rozkaz, aby strážníci zavřeli bránu a za žádnou cenu Krysaře nepouštěli do města. Měšťané jásají, že cizinec nedostane slíbené zlato. Jejich radost přeruší známý zvuk Krysařovy píšťalky. Starosta s některými měšťany se z cimbuří vysmívá Krysaři, který udiveně stane před zavřenými vraty. Krysař se ukloní a tancem i pantomimou ukazuje, jak se myši utopily. Měšťané, stojící na cimbuří, se dají do smíchu a starosta lákavě potřásá měšcem peněz. Krysař se marně snaží na měšec doskočit. Tak tedy žádá druhou půlku slibu – Starostovu dceru. Odpovědí je mu výsměch, který vrcholí tím, že po něm měšťané házejí vším, co mají po ruce.
Krysař je zachvácen vztekem i bolestí nad nevděkem měšťanů a přísahá jim krutou pomstu. Když se setmí, Krysař začne opět hrát na svou píšťalu. Měšťanů se zmocňuje neklid, když zpozorují, že se zamčená vrata chvějí ve veřejích, až se náhle sama od sebe otevřou. Z brány jako omámená vyjde Starostova dcera. Jakmile zahlédne Krysaře, rozeběhne se k němu. Rozzuřený starosta vyběhne z brány, aby svou neposlušnou dceru potrestal, ale děti, které se houfně hrnou z brány, obklopí Dívku i Krysaře a radostně se kolem nich roztančí.
Krysař se náhle obrátí ke skále a signálem na píšťalu jí dá povel, aby se otevřela. Skála se pomalu otevře a osvětlí se magickým světlem, takže vypadá jako vchod do jiného světa.
Děti jsou posedlé zvědavostí a jdou za Krysařem do jeskyně. Starosta a měšťané s hrůzou pozorují, jak celý průvod, s Krysařem a Starostovou dcerou v čele, mizí ve skále. Po té, co zmizí poslední dítě, všichni přibíhají k jeskyni, ale nikdo nemá odvahu vstoupit dovnitř. Než se strážníci odhodlají jít do jeskyně, skála se pomalu uzavře.
Dav hledá viníka a vrhá se na Starostu. Vypukne veliká rvačka, kde se pere každý s každým.