MOŘSKÁ PANNA (hudba Z. Mrkos)
V jednom království žil hloupý král, který spíš spal než vládnul. Kam přišel, tam se mu posmívali. Lid ho neměl rád a s jeho vládou nebyl spokojený.
Jednou svolal královskou radu, ale sotva si na trůn sednul, už zase spal. V sále zavládlo ticho, každý zadržoval smích, ale nikdo nevěděl, jak krále vzbudit. V tom králi vypadlo z ruky žezlo, s rachotem spadlo na zem, král se leknul a jak nadskočil, bouchnul se hlavou o trůn. Naskočila mu velká boule. Král ječel, všem kolem nadával. Doktor si prohlédl královu bouli a zakázal mu sedět na zlatém trůně. Boule je prý od příliš velkého přemýšlení.
Rádcové králi poradili, aby se oženil. Ten okamžitě přikázal, aby na hrad přišly všechny mladé dívky. Ale ani jedna se králi nelíbila. Rádcové si nevěděli rady, až konečně mladý panoš Jurko ukázal králi pergamen, na kterém byl obraz mořské panny. Králi se mořská panna velice zalíbila a tak poslal panoše Jurka do světa, aby jí našel a přivedl.
Léta plynou a panoš se s mořskou pannou stále nevrací. Hrůzovláda zlého soudce a hloupého krle těžce dopadá na lid. Král vyslal posly na všechny strany a každého, kdo se vrátil bez mořské panny dal popravit. Nastává hlad a ženy se bouří. Náhle pronikavý hlas trubky ohlašuje návrat panoše, který přivádí mořskou pannu.
Nedočkavý král odhrne závoj, který má panna na hlavě a jeho hněv nezná konce. Mořská panna je stará a ošklivá. Král pronásleduje Jurka a nechá ho zbít za to, že ho podvedl.
Lid se vzbouří, osvobodí panoše a soudce a krále i s mořskou pannou vyžene. Jako nového krále si zvolí panoše Jurka.