Popelka (hudba Sergej Prokofjev)
1. dějství
V domě Popelčina otce si dívčiny nevlastní sestry vyšívají šál na dvorní ples. Hádají se a nepomáhá zákrok macechy ani otce. Na pokyn macechy všichni odcházejí, v koutě u krbu zůstává chudě oblečená Popelka sama a smutně vzpomíná na šťastné dny svého dětství, kdy žila její vlastní maminka. Těší se s jejím obrázkem, svým jediným majetkem. Vchází nesměle otec a Popelku utěšuje. Macecha se vrací a vztekle se osopí na provinilého muže.
Macešiny dcery tuto scénu s potěšením pozorují. V tom se objeví tajemná stařenka – žebračka a prosí o almužnu. Macecha ji vyhání, jen Popelka je k ní vlídná a dává jí svůj kousek chleba. Stařenka Popelce žehná a mizí stejně tak záhadně, jako se objevila.
Do pokoje vstupuje pestrý zástup dodavatelů – ševci, kadeřníci, klenotníci, krejčí a švadleny a přinášejí objednané šaty, paruky a šperky na ples.
Sestry a macecha se oblékají. Pod vedením učitele zkoušejí a opakují dvorní tance. Z koutku se smutně dívá Popelka. I ona by ráda jela na ples. Konečně macecha a sestry odjíždějí do paláce. Osamělá Popelka sní o plese. Představuje si, že se obyčejné koště proměnilo v prince a ona s ním tančí na plese.
Opět se objevuje tajemná stařenka – dobrá víla a daruje Popelce krásné střevíčky. Přivolává víly čtvera ročních dob: jara. Léta, podzimu a zimy, aby oblékly Popelku na ples. Popelka kouzlem proměněná v princeznu se ani sama nepoznává. Dobrá víla jí však upozorňuje, že z plesu musí odejít dřív, než odbije půlnoc, protože pak kouzlo zmizí a z princezny se stane zase ušmudlaná Popelka. Přijíždí kočár a Popelka se vydává na ples.
2. dějství
V princově paláci se pořádá velkolepý ples. Dvořané a hosté se scházejí k tanci. Přichází i rodina Popelčina otce, macecha a sestry koketují s kavalíry.
Začíná mazurka. Jako vítr vbíhá do sálu princ se svým přítelem šaškem a usedá na trůn. Šašek se ve svém tanci vysmívá nafintěné společnosti, princ jej s potěšením sleduje. Princ s nechutí tančí se sestrami. Náhle se ozve tajemná hudba a vchází Popelka. Všichni jsou okouzleni její krásou, ani macecha, ani sestry jí nepoznávají. Kavalíři se sklánějí před jejím půvabem. Popelka se setkává s princem a rázem v sobě oba neleznou zalíbení. Princ nabízí Popelce nejvzácnější dar své země – tři pomeranče. Popelka však skromně odmítá tak vzácný dar. Zato sestry s macechou se pomerančů hned zmocní, což společnost pobouří a všichni se rozcházejí po paláci.
Ve vyprázdněném sále se princ a Popelka vyznávají lásku. Opět začíná valčík a v jeho víru Popelka zapomíná na varování víly. Hodiny začínají odbíjet půlnoc. Popelka chvatně prchá z paláce a přitom na schodišti ztrácí střevíček. Zoufalý princ jej zvedne s pevným odhodláním milovanou dívku najít.
3. dějství
Před rozladěným princem stojí všichni obuvníci města, nikdo z nich však nedokázal zhotovit tak krásný střevíček, jaký neznámá princezna na plese ztratila. Zklamaný princ bere střevíček a je rozhodnut hledat Popelku po celém světě. Přítel šašek ho následuje. Na své cestě se princ ocitá v Andalusii či v Arábii, ale nikde nenalézá dívku svého srdce. Žádné nepadnul na nohu ztracený střevíček. Zklamaně se vrací do svého města.
Po návratu z plesu se Popelka probouzí doma u krbu. Není si jista, jestli se jí to vše náhodou jen nezdálo – nalézá však druhý střevíček, byla tedy skutečně v paláci a tančila s princem. Přibíhají sestry a vyprávějí Popelce o svých úspěších na plese, ukazují jí pomeranče a pak se opět pohádají.
Za oknem na ulici je hluk a vzrušení. Princ hledá po celém městě dívku, která ztratila maličký střevíček. Do Popelčina domu vstupuje sám princ a začíná zkoušení střevíčku. Sestry i macecha by jej rády obuly, ale snaží se marně. Je pro ně příliš malý. Popelka, která u nich klečí a s obouváním jim pomáhá, náhle vypadne ze zástěry druhá střevíček. A princ ve skromné Popelce poznává pohádkovou princeznu z plesu.
Naposledy se objevuje víla-žebračka, aby šťastné milence odvedla do světa radosti a spravedlnosti.