SLUNEČNICE
Do Artemidina chrámu směřuje průvod kněžek. Jako poslední jde velekněžka Leukothoe, dcera krále Ochrama, se svou setrou Klytií. Ta se s ní loučí a čeká na schůzku se svým milým, bohem slunce Héliem.
Setkání Helia a Klytie je vášnivé, tančí velký milostný duet. Jejich rozloučení náhodně spatří Leukothoe, která právě vyšla z chrámu. Nastává vrušená rozprava mezi sestrami. Leukothoe vyčítá sestře její lásku k Heliovi a zapřísahá ji, aby se s ním již víc nescházela.Klitye jí s pláčem poslechne. Leukothoe vyčkává na místo své sestry na návrat Hélia, aby mu vyčinila za to, že popletl hlavu její nevinné a bezbranné sestře.
Kolem zahalené Leukothoe prochází průvod satyrů, oslavujících Bakcha. Jeden ze satyrů jí ve víru bujného veselí vnutí pohár vína a Leukothoe se napije.
Hélios zpočátku záměnu sester nepozná, ale když po chvíli prohlédne svůj omyl, je uchvácen krásou Leukothoe. Dvoří se jí, ohnivě vyznává svou láskou, a dívka, omámená vínem i jeho horoucí touhou, podléhá nakonec svodům. V okamžiku, kdy se odevzdává Héliovi, přivádějí satyři Klytii, které nad zradou sestry i milence div žalem nepukne srdce.
Klytia v zoufalství prchá pryč a padá k nohám svého otce Ochrama, sestupujícího v čele své družiny po schodišti. Král ještě stačí zahlédnout Hélia, jak Leukothoe něžně přikrývá svým pláštěm.
Otec překračuje bezvládné tělo nešťastné Klytie a přistoupí k druhé dceři. Strhne z ní Héliův plášť a vynese krutý ortel:protože se zpronevěřila svému kněžskému poslání a ztratila panenství, zaslíbené bohyni Artemis, odsuzuje se Leukothoe k smrti. Na jeho pokyn přispěchá satyr s pohárem naplněným jedem. Leukothoe ho poslušně vypije až do dna. Naposledy tančí se svými družkami, které jí pomalu zahalují do dlouhých šál. Leukothoe umírá a družky jí odnášejí do chrámu.
Klytie zůstává osamocena. Objeví se světelný paprsek, Héliův zvěd, bloudí po jevišti a hledá Leukothoe. Klytia ho marně sleduje pohybem a vztahuje k němu ruce. Když se jí konečně sluneční paprsek dotkne, proměňuje se Klytie v slunečnicový květ.
Epilog
Slunce nevšímavě pokračuje po své dráze, slunečnicové květy poslušně sledují jeho nebeskou pouť.