Hladík Jaroslav
(narozen 9.5. 1885 v Praze, zemřel 9.7. 1941 v Praze)
Tanečník, baletní mistr a choreograf. Navštěvoval baletní školu choreografa Národního divadla Augustina Bergra a zároveň účinkoval v baletních představeních Národního divadla jako figurant. Sborovým tanečníkem Národního divadla byl od 1.10. 1905 do 30.9. 1912. 1912-19 působil jako baletní mistr v Plzni, 1919-28 byl baletním mistrem a choreografem ve Státním divadle v Brně, od roku 1921 zároveň učil na Konzervatoři Brno. Od 1.1. 1928 byl opět angažován v Národním divadle jako baletní mistr. 21.8. 1933 byl pro nemoc penzionován.
Byl tanečníkem dobré technické úrovně. Vedle prvního sólisty Národního divadla Achille Viscusiho se uplatňoval zejména v lyrických tanečních rolích. V době svého druhého angažmá v Národním divadle tančil s úspěchem také komické role. Za svého působení v Plzni a Brně získal pověst svědomitého a spolehlivého baletního mistra. Jako choreograf upoutal pozornost v Brně uvedením několika moderních baletů (B. Martinů – Kdo je na světě nejmocnější, 1925, I. Stravinský – Petruška, 1926). Přesto jeho postavení do čela baletu Národního divadla v roce 1928 zcela neuspokojilo soudobou kritiku, zejména tu část, která čekala, že úroveň baletu ND pozvedne Joe Jenčík. Ve svých choreografiích položil Hladík důraz na původní českou tvorbu (J.Zelinka, J.Beneš, V. Novák).